Abba Marek řekl abba Arseniovi: „Proč se nás straníš?“ Starec mu odpověděl: „Bůh ví, že vás miluji, ale nemohu být zároveň s Bohem a zároveň s lidmi. Nespočetné zástupy andělů v nebi mají jednu vůli, ale lidé, ti chtějí mnoho různých věcí. Nemohu proto opustit Boha a jít mezi lidi.“ Abba Daniel vyprávěl o Arseniovi, že mu kdysi úřední posel přinesl závěť od nějakého senátora, jeho příbuzného, který mu odkázal obrovské jmění. Arsenios tu závěť vzal a chtěl ji roztrhat. Posel mu ale padl k nohám a zvolal: Netrhej ji, jinak přijdu o hlavu!“ Arsenios mu řekl: „Já jsem umřel dřív, než ten senátor.“ A poslal tu závěť zpátky a nic nepřijal. Arsenios řekl: „Jestliže budeme hledat Boha, zjeví se nám, a jestliže ho zadržíme, zůstane u nás.“ Jednou se abba Arsenios ptal jakéhosi egyptského starce na své vlastní špatné myšlenky. Uviděl ho přitom někdo jiný a řekl: „Arsenii, proč se ptáš na své myšlenky tohoto vesničana, když máš tak veliké římské i řecké vzdělání?“ A on mu řekl: „Znám římskou i řeckou vzdělanost, ale abecedu tohoto vesničana jsem ještě neovládl.“ Starec řekl: „Mnich má každý večer a každé ráno skládat účty sám sobě: ,co z toho, co chce Bůh jsem neudělal a co z toho, co nechce jsem udělal? ́ Když sám sebe takhle zkoumá, dělá celý život pokání. Tak se má chovat mnich. Tak žil abba Arsenios.“ Když umíral blažený arcibiskup Theofilos, řekl: „Abba Arsinii, jsi blažený, že jsi stále pamatoval na tuto hodinu.“ O abba Arseniovi říkali, že v sobotu v noci, když už skoro svítala neděle, nechával slunce za sebou, vztahoval ruce k nebi a modlil se, dokud mu slunce nezasvitlo do tváře. Pak teprve si sedl.