Abba Izaiáš řekl: jestliže konáš své bohoslužby, budou milé Bohu, jestliže je uděláš v pokoře, jako by sis nezasloužil je konat. Jestliže do tvého srdce vstoupí pyšná myšlenka a získá tvůj souhlas, jestliže si vzpomeneš na někoho, kdo právě spí, nebo je nedbalý, a někoho odsoudíš, uvědom si, že je tvá námaha marná.“ Abba Izaiáš řekl kvůli pokoře, že nemá jazyk proto, aby někoho okřikoval kvůli nedbalosti, nebo odporoval tomu, kdo ho trápí, ani oči nemá, aby se podíval na chybu druhého, nebo někoho sledoval. Ani uši nemá proto, aby poslouchal věci, které neprospívají duši. Ani si nedělá starost o nic kromě vlastních hříchů a že je vůči všem lidem mírumilovný pro přikázání Boží a ne pro nějakou lidskou náklonnost. Jestliže se totiž někdo i šest dní úplně postí a oddá se všelijakým námahám mimo tuto cestu, všechny jeho námahy jsou marné. Abba Izaiáš řekl: Ten, kdo získá pokoru, uznává vlastní hříchy. A jestliže se s pokorou sejde i zkroušenost a zůstanou u člověka obě, vyženou z jeho duše každou ďábelskou myšlenku a budou duši živit svou vlastní hodnotou a svatými ctnostmi. Tomu, kdo má zkroušenost i pokoru totiž nezáleží na lidské potupě, ale obě se mu stávají výzbrojí a chrání ho před hněvem a mstivostí a učí ho snášet to, co na něj přichází. Vždyť jaká potupa, nebo jaké vzplanutí hněvu se může přiblížit k člověku, který je před Bohem zkroušený pro vlastní hříchy?“ Abba Izaiáš řekl: „Vrhnout se v poznání před Boha, a v pokoře poslechnout jeho přikázání, to přináší lásku. A láska osvobozuje od vášní.“ Abba Izaiáš řekl: „Miluj mlčení víc, než mluvení. Mlčení totiž střádá poklady, ale mluvení je utrácí. Abba Isaiáš řekl: „Když byla hostina lásky, bratři jedli a mluvili spolu, pokáral je presbyteros z Pelúsia: „Zmlkněte, bratři, já vím o bratrovi, který jí s vámi a jeho modlitba stoupá před Boha jako oheň.“