První pravoslavná Bohoslužba byla v Jindřichově Hradci sloužena na svátek Myronosic roku 1994. Tehdy ještě v rámci misie pod hlavičkou Pravoslavné církevní obce v Jihlavě, spadající pod biskupství Olomoucko - Brněnské. Naše malé společenství se scházelo pronajaté v kapli Svatých apoštolů – evangelistů (Pirchanská kaple), která je součástí kostela Nejsvětější Trojice. Roku 1996 byla v roce byla registrována samostatná církevní obec jindřichohradecká spadající pod pražské arcibiskupství. Počet pravoslavných v kapli pomalu rostl a když přišla roku 2022 válečná vlna uprchlíků z Ukrajiny, dostala naše církevní obec od Římskokatolického proboštství darem celý kostel sv. Trojice a velikonoční svátek Kristova Vzkříšení jsme již slavili v za účasti velkého počtu věřících. Od té doby sloužíme pravidelné nedělní Bohoslužby od 9.30 hodin a příležitostně i svátkové Liturgie a Večerní. Chrám jsme loni začali opravovat, podle svých sil a s přispěním Jihočeského kraje (obnova kulturních památek), kdy jsme zabezpečili krov se střechou a vymalovali nově dolní část interiéru. Chrám slouží jako ikona Božího království a životodárná duchovní podpora všem lidem, kteří jej navštěvují a vytvářejí společenství pravoslavných věřících v našem městě.
V roce jsem s pomocí Boží 1985 ukončil studium Husitské bohoslovecké fakulty v Praze a stal jsem se husitským farářem v Jindřichově Hradci, kde jsem sloužil osm let. V roce 1994 jsem také začal působit v sociálních službách, kde jsem se brzy Božím řízením specializoval na protidrogovou problematiku. Napřed jsem působil na úřadech jako sociální kurátor a protidrogový koordinátor, později jsem pracoval v neziskovém sektoru s uživateli drog, jejich rodinami a partnery a přednášel na školách. Dnes už vzhledem k věku nejsem v adiktologických službách aktivní. V rámci přípravy na sociální službu jsem absolvoval týdenní stáž v Psychiatrické léčebně Jihlava, která mi přinesla životní změnu. Paradoxně nikoli sama mnou naplánovaná stáž, ale návštěva pravoslavné fary v Jihlavě, kterou jsem vlastně neplánoval. Protože jsem k Pravoslaví nějakým způsobem tíhl už dříve, nebyl problém domluvit studium na detašovaném pracovišti Pravoslavné Bohoslovecké fakulty v Olomouci a pak nebyl problém stát se pravoslavným žalmistou, diakonem a knězem. V roce 1992 jsem se rozloučil, a je třeba říci že přátelsky, s členstvím a službou v Československé církvi husitské a stal jsem se v Jindřichově Hradci pravoslavným knězem, což trvá doposud.