Starec Paisij, když chtěl poukázat na to, jak se Bůh stará a uvažuje o svém stvoření, i když my se často zlobíme a nechápeme Jeho energie, nám vyprávěl podobné příběhy:

Jeden asketa, když viděl nepravost, která je ve světě, modlil se k Bohu a prosil Ho, aby mu zjevil důvod, proč spravedliví a zbožní lidé jsou nešťastní a neprávem se trápí, zatímco nespravedliví a hříšníci se obohacují a daří se jim. Když se asketa modlil, aby mu Bůh zjevil toto tajemství, uslyšel hlas, který mu řekl: - Nežádej to, co nemůže pochopit tvůj rozum a na co nestačí tvé znalosti. Ani nehledej skryté věci, na které není možné přijít. Ale když jsi se to chtěl dozvědět, jdi do světa, zůstaň na jednom místě a dávej pozor na to, co uvidíš, abys díky této malé zkoušce pochopil malou část Božího soudu. Poznáš, že prozřetelné panování Boha nade vším je neprozkoumatelné a nerozluštitelné.
Starec odešel do světa a přišel na louku, kterou přetínala hustě frekventovaná cesta. Byl tam pramen a starý vykotlaný strom, do kterého se schoval.
Po chvíli přijel jeden boháč na koni. Na chvilku se zastavil u pramene, aby se napil a oddechl si. Když uhasil žízeň, vytáhl ze své kapsy měšec se sto zlatými a začal je přepočítávat. Když je spočítal, chtěl je zase uložit zpátky do kapsy, ale měšec mu spadl do trávy.
Najedl se, oddychl si, zdříml si a potom osedlal koně a odjel, aniž si všiml, co se stalo se zlaťáky.
Po chvíli přišel k prameni jiný pocestný, našel měšec se zlaťáky, sebral ho a utekl po louce. Uplynul nějaký čas a přišel jiný pocestný. Také on, jelikož byl unaven, zastavil se u pramene, nepil se trochu vody, vytáhl z ubrousku kousek chleba a posadil se, aby se najedl.
Ve chvíli, kdy tento chudý člověk jedl, objevil se rozhněvaný bohatý jezdec s tváří plnou zlosti a vrhl se na něho. Rozčileně křičel, aby mu vrátil jeho zlaťáky. Chudák neměl ani potuchy o zlaťácích a přísahou se ho pokoušel ujistit, že je neviděl. On ho však v zuřivosti začal bít, až ho zabil. Potom prohledal celé oblečení chudáka, ale když nic nenašel, celý zarmoucený odjel.
Onen starec všechno viděl z vykotlaného stromu a žasl. Byl velmi smutný a plakal kvůli nespravedlivé vraždě, kterou viděl a s modlitbou se obrátil k Bohu: - Pane, co to znamená, tato Tvá vůle? Dej mi vědět, prosím Tě, jak může Tvá dobrota snést takovouhle nepravost? Jeden ztratil zlaťáky, jiný je našel a další byl nespravedlivě zabitý!

Zatím co starec se v slzách modlil, sestoupil anděl Pána a řekl mu: - Nebuď smutný, starče a ať se ti to ani nezdá zlé a nemysli si, že se toto všecko děje bez Boží vůle. Ale všecko, co se děje, děje se buď kvůli shovívavosti, něco jiného kvůli výchově a další kvůli prozíravému Božímu vedení. Poslouchej tedy: Ten, co ztratil zlaťáky, je sousedem toho, který je našel. Ten měl zahradu v hodnotě sto zlatých. Boháč, protože byl chamtivý, ho donutil, aby mu ji prodal za padesát. Chudý nevěděl, co má dělat, proto prosil Boha, aby vykonal odplatu. A Bůh to zařídil tak, aby dostal dvojnásobek. A zase ten chudák, unavený, který nic nenašel a byl nespravedlivě zabitý, měl na svědomí vraždu. Upřímně se však kál a skutky v celém jeho dalším životě byly křesťanské a bohumilé. Neustále prosil Boha, aby mu odpustil vraždu, které se dopustil a říkal: „Bože můj, jakou smrt jsem způsobil, tu samou dej mně!“ Samozřejmě mu Bůh odpustil od první chvíle, kdy vyjádřil své pokání. Byl však zvláště „dojatý“ upřímností svého dítěte, které se snažilo ne jen zachovávat jeho přikázání, ale chtělo dokonce zaplatit své staré provinění. Dovolil, aby zemřel násilným způsobem - tak jak od Něho žádal - vzal ho k sobě a daroval mu i zářivý věnec za jeho upřímnost!
A nakonec ten poslední, chamtivec, který ztratil zlaťáky a vraždil, byl by potrestnán na posledním soudu za svou chamtivost a mamonářství. Ale Bůh jej nechal upadnout do hříchu vraždy, aby se trápila jeho duše a aby se začal kát. Díky tomuto podnětu teď zanechává svět a odchází, aby se stal mnichem!
Tak tedy, ve kterém případě vidíš, že byl Bůh nespravedlivý, nebo tvrdý a nemilosrdný? Proto v budoucnu příliš nezkoumej Boží soudy, neboť on je koná spravedlivě a tak jak Sám ví, zatímco ty je považuješ za nespravedlivé. Věz též, že mnohé další věci se ve světě dějí ve shodě s Boží vůlí a z důvodů, které lidé neznají. A tak je správné, aby každý říkal: „Spravedlivý jsi, Pane, a přímé jsou cesty Tvého práva.“
(Z knihy Starec Paisij od Christodula Svatohorského, Prešov 1999)