Obřadatel

Jako jinde i v Pravoslaví se člověk může setkat se služebníky Božími kteří nesplňují jeho očekávání (protože ve skutečnosti neslouží Bohu, ale sobě). Aby nebyl duchovní poutník za pravdou překvapen, nebo zklamán, rozhodl jsem se připravit takový malý popis obřadatele, (nebi-li podnikatele v obřadech) k prostudování. Neboť kdo je připraven, není zaskočen. Obřadatel je (patrně) nevěřící člověk oblečený jako pravoslavný kněz. Vykonává pravoslavné obřady za účelem vlastního obohacení. Zpravidla se jedná o osobu jejíž svědomí je ve fázi spíše latentní a jejíž uvažování o Posledním soudu a Boží odplatě je na úrovni předmětů neživé přírody. Na své podnikání se může připravovat v rámci klasických teologických studií i mimo ně. Po ukončení přípravy (nebo i bez ní) si někde „sežene“ kněžské svěcení, nebo alespoň papírový doklad o něm. V další fázi přípravy se obřadatel rozhodne získat důvěru místních rozhodujících osob (pomocí důvěryhodného vystupování, odvoláváním na známé známých, finanční výpomocí/vstupní investicí apod.). Této fázi bezprostředně předchází tzv. obhlédnutí terénu a vytipování místa vhodného k podnikání. Z toho důvodu zahájí obřadatel zbožnou pouť po chrámech, pozoruje kolik tam chodí lidí, vyptává se nenápadně na výši tržby v kasičce a hodnotí, jakým jezdí místní pop automobilem. Patrně z nedostatku informovanosti o místní církvi navštěvuje pouze větší a bohatší chrámy. Po vytipování možného místa vhodného k podnikání navštíví klíčové osoby, postěžuje si pohoršeně na poměry ve vytipovaných lokalitách a nabídne své služby spojené s neutuchající věrností a pravidelným odvodem vděčnostního poplatku. Může postupovat i pomocí jiných strategií, ale vždy cílících k nástupu do služby ve vytipovaném chrámu.
Obřadatel se chová k věřícím s tak úžasnou důstojností, která by mohla někomu připomínat přezíravost či pohrdání, kdyby to ovšem u popa bylo myslitelné. Pro nejběžnější liturgické úkony mívá často pevnou taxu k zaplacení a pokud nejsou chudší věřící schopni vyhovět, vyžene je z chrámu za účelem uchování cti a důstojné cenové hladiny účinkování duchovenského stavu.
Obřadatel potřebuje v rámci uchování téže stavovské cti nadstandardní bydlení a automobil. Pokud toho nemůže dosáhnou, trpí frustrací, závistí a nechutí k nevděčným ovečkám. Aby obřadatel dosáhl splnění svých snů o pořádném životě, neváhá užívat nejrůznějších metod a postupů, které sice pohoršují a odrazují od Pravoslaví mnohé z návštěvníků chrámu, ale to je bohatě vyváženo upevněním jeho pozic, což je v astrálním smyslu obohacením všech jeho věřících.
Za účelem upevňování pozic se obřadatel někdy potřebuje dohodnout s jinými obřadateli. Obsah jejich dohod bývá většinou neveřejný a dá se odhadovat pouze podle počtu vypitých lahví, nakolik významně převyšuje počet lahví vypitých jen samotným obřadatelem při jiných příležitostech (např. při realizaci obřadatelských aktivit).
Obřadatel je trvalým obohacením pravoslavné spirituality, neboť jeho nevykořenitelná všudypřítomnost tvoří jednu z nepomíjejících pevných jistot v nejistotách naší překotné doby.

Třešničkou na dortu tohoto životního stylu je pak polooficiálně organizované svatokupectví, (a tedy smrtelný hřích), kdy biskupové nabízejí kněžské místo na farnosti v jakési aukci a kněz, který za to musí zaplatit (a i později odvádět nějaký ten obolos) to vnímá jako investici, která se mu samozřejmě musí vrátit a zajistit mu živobytí. A jak se mu to vrátí? No samozřejmě od věřícího lidu, od oveček. A že vždycky všechno odnesou věřící, až už v podobě nehodného pastýře, který pase sám sebe, nebo zneužití jejich darů pro církev? Koho vlastně zajímají? Ale je tu jeden, koho určitě zajímají. A to je Bůh. A na Poslední soudu to najednou začne zajímat i všechny ty obřadatele. I když, pravda, příliš pozdě. Ještě pro doplnění, takové svatokupectví má prastaré kořeny, proto se k němu vyjadřovala i Církev na všeobecných sněmech. Jeden příklad za všechny, z pátého pravidla sedmého všeobecného sněmu: "Jestliže některý biskup nebo kněz nebo jáhen penězi obdrží tuto hodnost, budiž svržen i on i ten, kdo ho ustanovil, a budiž zcela odsečen od obecenství jako Šimon Mág mnou Petrem." Rovněž podle druhého pravidla ctihodných otců našich v Chalcedoně, jež zní: "Jestliže některý biskup za peníze udělí rukopoložení a neprodejnou milost obrátí na předmět prodeje a za peníze ustanoví biskupa nebo chorepiskopa nebo kněze nebo jáhna nebo kohokoliv z příslušejících k duchovním, nebo ustanoví někoho za peníze ekonomem nebo ekdikem nebo paramonarem nebo vůbec udělí jakýkoliv církevní úřad pro svůj hnusný zisk, kdo se tak odváží a bude usvědčen, podléhá zbavení vlastní hodnosti, a ten, kdo byl ustanoven, nikterak neužívá koupené ustanovení nebo povýšení, nýbrž nechť bude bez hodnosti nebo funkce, jíž získal za peníze. Jestliže někdo byl prostředníkem v tomto hmotném a nezákonném kupčení, je-li kněz, budiž svržen se svého stupně, je-li laik nebo mnich, budiž odloučen z obecenství církevního."